• Novinky
• Naše rodina
• Chov
• Fotogalerie

Úvod

„My lidé jsme sami,
 úplně sami, žádný jiný živočich,
 s nímž se setkáváme,
 se s námi dobrovolně nespojil – jedině pes.“

P E S. Tři písmenka, tři hlásky. Jak je to málo a jak je to moc. Láska, přátelství, věrnost, ochrana, pomoc, hravost, veselost – srdce na dlani. Vlastně na tlapce. Padnout na kolena by měl člověk před tím vším bohatství, které pes nezištně a dobrovolně dává. Měl by si svého přítele vážit, a to nejmenší, čím mu může toto vše darované oplatit, je pochopení, cit a dobrá péče po celý jeho život. Ten, kdo se snižuje ke krutosti a surovosti ke psům (a zvířatům vůbec), kdo je úmyslně psychicky a fyzicky týrá, nemá právo nazývat se člověkem. Kdo si neváží života, kdo dokáže svého psa vyhodit z auta, přivázat v lese, zbít do bezvědomí a opustit, ten je horší než zvíře.

Vážím si všech, pro které se pes stal právoplatným členem rodiny, pro které je partnerem, pomocníkem, společníkem i ochráncem.
Ovšem míním psa ovladatelného, vychovaného, který přináší rodině i okolí radost a potěšení, netíživou vzájemnou závislost.
Jsou i případy, že díky psovi se dokáže člověk změnit, umírnit, najde najednou i laskavější přístup k lidem.

Nikdo mne nepřesvědčí, že pes je složen vlastně jen z instinktů, reflexů, jak píší strohá vědecká pojednání. Kdo se psem žije, ví, že rozumí, chápe, uvažuje a umí se i rozhodnout. A umí nás ovlivnit – téměř vždy k lepšímu. Věřím, že zvířata, tedy i pes, mají duši. „Animal est anima.“ Jean Rostand vyjádřil nádherně svůj postoj k tomuto dilematu: „Jestliže nepřiznáváme duši zvířatům proč by ji měli mít lidé?“

Takže doporučuji všem kdo mají čas, prostor, trpělivost, lásku a pochopení, kdo jsou ochotni na sebe vzít mnohaletou zodpovědnost o živého tvora, kdo se dokáží vzdát trochu svého pohodlí – pořiďte si psa. Nebudete litovat, neboť v tomto případě člověk vždy víc dostává než dává.

A proto blahoslaven budiž den, kdy pes poprvé ulehl k nohám člověka.